Tradice zásnub a zásnubního prstenu dříve a dnes

Zásnuby jsou prvním krokem, který vede k uzavření manželství.

Zatímco svatba je společně plánovaná oběma partnery, žádost o ruku bývá neočekaná nebo alespoň předem neohlášená. Pro muže, který svou vyvolenou požádá o ruku, je to velký krok a náročný úkol.

Nejenže se musí zeptat na klasické „vezmeš si mě?“ a doufat v kladnou odpověď, ale také musí zajistit správnou atmosféru a především vybrat jedinečný zásnubní prstýnek.

V minulosti se o ruku nevěsty žádalo nejdřív u rodičů

Zásnuby byly dříve téměř povinnou součástí rodinného kruhu. Zatímco dnes nás zajímá především reakce budoucí nevěsty, dříve bylo důležité i slovo rodiny, respektive hlavně otce nevěsty, kterého mládenci chodili žádat o ruku jeho dcery.

Ničím neobvyklým nebylo ani žádat o souhlas duchovního, aby sňatek povolil. Současnost naštěstí nic takového nepřikazuje, přesto je dobré dodržet některé zásnubní zvyklosti.

Zásnuby mají stále svůj velký význam

Jednou z dřívějších tradic bylo, že od zasnoubení se neměli ani muž ani žena účastnit společenských akcí jeden bez druhého. Obrazně a někdy tato zvyklost přetrvává dodnes. Ačkoliv žádost o ruku jako taková, nemá žádnou právní váhu, je žádost o ruku a předání zásnubního prstenu i v současné době ve společnosti považovaný za téměř závazný krok.
Nošení zasnubního prstýnku dává okolí najevo, že daná slečna již brzy bude zadanou paní.

 

Darování zásnubního prstenu

Romantická večeře při svíčkách, následná žádost o ruku pokleknutím na jedno koleno a otevřením malé krabičky – tímto tradičním formátem nic nepokazíte.

Pokud však hledáte originálnější možnost, určitě rádi uslyšíte, že máte zcela volnou ruku pro vaši kreativitu.

Jen pozor na nápady, jako je například ukrytí prstýnku do jídla – situace nemusí dopadnout tak, jak jste si představovali.

Přečtěte si skutečné příběhy, jak zásnuby nebo svatba proběhla u našich uživatelů.