Od neopětované lásky k zásnubám

Když není láska oboustranná, je to smutné a většinou to má špatný konec.

A pokud tenhle omyl trvá několik let, je to zlé. A přidáte-li k tomu nesmělost, více-méně nechuť se seznamovat a pocit, že vás už nikdo lépe poznat nemůže, pak je zaděláno na osamocený život až do důchodu. Ale chtěl tomu tak Bůh, osud, karma nebo prostě jen náhoda, já sám zůstat neměl.

Bylo tomu jen pár týdnů, možná měsíců od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že osoba, na kterou jsem si dělal naděje má vážný vztah a plánuje svatbu. Kdo to zažil, ví, že to nejsou příjemné chvíle. Hlavou se honí všechno možné a uvažovat racionálně je problém. A v tuhle chvíle jsem dostal od přátel pozvání na společnou dovolenou do malého penzionu v krásné přírodě. Neznal jsem všechny zúčastněné, ale i tak to bylo několik krásně prožitých dnů.

Ke konci pobytu pozval někdo jednu místní rodinu, kterou znal z dřívější doby na grilování a společný výlet. A tehdy jsme se poprvé viděli s mou nynější manželkou. Teď, po několika letech od té doby vím, že ona se do mě zamilovala při prvním pohledu. Já do ní ne. S opatrností pro mě přirozenou a s hořkým pocitem z nedávné doby jsem ji bral jen jako sympatickou slečnu s podobnými zájmy, jako mám já.

Romantická žádost o ruku v centru města

O několik let později, ale přesně na den od našeho seznámení plánuji, že ji požádám o ruku. Pečlivě vybraný prstýnek je v krabičce v mé kapce a já jen potřebuji dobře navléknout procházku na předem vyhlédnuté místo, odkud bude krásný výhled na západ slunce.

Jenže všechno je jinak.

Mou milou bolí hlava, večerní procházka se nekoná a já začínám v mysli panikařit. V pozdějších hodinách bolest ustupuje a tak po, podle mého názoru, velmi průhledné výmluvě jdeme alespoň na procházku po městě. Není to ono, ale nedá se nic dělat. Tohle datum si budeme pamatovat celý život, tak by bylo krásné, když by bylo na den stejné jako naše seznámení. Blíží se půlnoc a míříme k domovu.

Jsem zoufalý. Nápad.

V místním parku teď nikdo nebude, bude tam tma, ale zároveň osvětlený plácek a i by tam mohly být vidět hvězdy. Jen potřebujeme obejít tenhle blok z té delší strany. Opět okatá výmluva, ale povedlo se.

Klečím a pronáším předem připravenou větu „Vezmeš si mě?“

Vypadá překvapeně. Nenechává mě ale čekat dlouho a souhlasně přikyvuje a odpovídá, že ano. Z prstýnku je nadšená, velikost sedí a z žádosti o ruku byla prý opravdu překvapená.

Výběr vhodného prstýnku byl zapeklitý, ale povedl se

Mělo to být překvapení, takže zjišťovat velikost je těžké. Povedlo se mi ji změřit, když si nechala své prstýnky položené na stole při nějaké práci. Doufal jsem, že bude sedět. Samotný materiál byl jasná volba. Žluté zlato ne, ocel stříbro a další mi přišlo moc obyčejné, takže bílé zlato. Také se hodí k dalším šperkům, které nosí.

Obejít asi šest zlatnictví nebyl problém, ale vybrat jediný zásnubní prstýnek je dost náročné. K mému příjemnému překvapení mi prodavačky dovolily si vybrané prstýnky vyfotit, abych mohl doma porovnávat. Také mě uklidnilo, že kdyby neseděla velikost, tak mi ji jednoduše upraví. Za poplatek zvětší, anebo zdarma zmenší.

Nakonec se ukázalo, že jsem velikost odhadl a změřil naprosto přesně. A prstýnek se nám oběma i po delší době stále líbí. Michal.

Info od admina:

Děkujeme za pěkný článek.

Michala jsme požádali, jestli by nám nesepsal celou cestu od zásnub až do svatby. Michal souhlasit, takže vytvoříme samostatný odkaz, kde najdete celý příběh.

Třeba vás trochu inspiruje nebo ukáže, že život je krásný a vše je o lidech.

Michalova cesta od zásnub až ke svatbě